Tu nájdete všetko čo vás baví!!!

                  speváci...


Justin Timberlake

Adresa pro autogram: E.Talent Agency, 1776 Broadway,NY 10019, USA

Webové stránky:www.justintimberlake.com

Co je nového: Singl ,,Sexi Back" a album ``Future Sex/Love sound"¨

Koho má ve svém srdci: mámu, Cameron Diaz a klobouky

Jeho přátelé: Tracy Ayala a Danny Guez! S nimi Justin vlastní modelingovou firmu``WilliamRast"

Jeho nepřátelé: Kevin Ferdeline! Justin: ``Co sakra dělá Britney s takovým kreténem?"

Jeho hobby: Snowboarding, surfování, golf, basketbal, moda

Jeho skandály: Při vystoupení na Super Bowlu odhali nadro Janet Jakson.

Jeho konto. Na jeho kontě asi momentálně leží 98 milionů Euro

Co na něm milujeme: Nikdo na světe nevypadá v klobouku tak sexi jako on.

Co nás na něm štve: Justin chce v budoucnu pošzět na koncerty jenom dospělé.

Jeho motto: ``No risk,no fun."

Jeho nejlepší hláška: ``Od té doby co se Cameron nechala slyšet mam v kalhotach opravdový poklad, děsím se chvíle kdy všichni zjistí že to tak není!"

 justinova stranka:www.justintimberlake.com

                       Martin Konrád

sice matko neni este hviezda ako taka tu ho mate

 

 

Martin Konrád (15), Neded

DÁTUM NARODENIA, ZNAMENIE: 5. 2. 1992, vodnár.
ŠTUDUJE: "Učím sa za čašníka." Hudobná minulosť: "Mal som kapelu."
OBĽÚBENÍ INTERPRETI: Green Day, Good Charlotte, Nenávisť.
OBĽÚBENÁ FARBA: Čierna, zelená.
OBĽÚBENÉ JEDLO: Diétna saláma.
ČOHO SA NAJVIAC BOJÍ: "Že mi stúpne sláva do hlavy."
NAJVÄČŠIE ŽIVOTNÉ SKLAMANIE: "Rozvod rodičov."
FRAJER/FRAJERKA: "Mám priateľku Kristínku a volám ju Bubuško. Sme spolu dokopy rok. Cmuk."
PAĽO HABERA: Si správny salámista. Neškolené, nedokonalé, ale

Aké stylistické zmeny som už v SHS podstúpil/a: Zatiaľ len vlasy, kúsok mi nafarbili na červeno.

Čo najkrajšie mi porota povedala: Že som salámista.(o:

Čo najnepríjemnejšie mi porota povedala: Dara: "Toto bol najhorší výkon tohto večera."

Komu som dal/a svoj prvý autogram: Nevlastnej sestre.(o:

Akú pesničku by som si určite v SHS chcel/a zaspievať: Simple Plan - Perfect. To by bola pecka.(o:

Kto najmilší mi vypadol v semifinálových kolách: Joyko, Adam, Mamba, Filip, Katka Smolinská.

Kto je tu môj najlepší priateľ/ka a prečo: Tomi Krak.

Ktorý porotca mi je najmilší a prečo: Lacko Lučenič, lebo je objektívny.

Na ktoré finálové kolo sa najviac teším a prečo: Na orchester, dúfam, že budú všetci v čiernom.

 

                              Jimiroquai



Patnáct let, to už je dlouhá doba pro pobyt na vrcholu, ať už jde o vrchol v jakékoli oblasti. A co se týče muziky, je to skoro nemožné. Přestože se objevuje mnoho talentů, které jsou pokládány za budoucí veliké hvězdy, jen málokterým se podaří dostat se až na vrchol a stát se opravdovou mezinárodní ikonou. Po 15 letech, 159 týdnech v žebříčcích britské singlové hitparády, 232 týdnech v albové hitparádě, po více než 20 milionech prodaných alb a po pěti obřích světových turné – při kterých hrál pro 5 milionů lidí ve 38 zemích – je načase říci, že Jay Kay, rychlonohý sedmatřicátník, profesně známý jako Jamiroquai, to dokázal.

A co víc, podařilo se mu získat 6 multiplatinových alb, 5 cen MTV, cenu Grammy, cenu Ivor Novello a také obsadit dostatek novinových titulků, aby své postavení potvrdil. A nyní, jen pro případ, že by stále ještě někdo pochyboval, vydává album „High Times: Singles 1992 – 2006“, kolekci singlů, které mapují celou patnáctiletou cestu jeho neodolatelných a jedinečných rytmů a nezaměnitelně jízlivého diska.

Je to deska, kterou Kay otevřeně odmítal dobrou polovinu své kariéry. Byl rozhodnutý, že deska největších hitů Jamiroquai nebude obsahovat jen pár hitů z Top 10, které by doplnila důkladně vybraná vata. Skutečnost je taková, že jejich 6 konstantně kvalitních alb je spolehlivým zdrojem tolika tanečních hitovek, že se ani všechny na toto devatenácti skladbové album nevejdou. To je zajisté znak opravdové popové hvězdy.

Od jednoho z průkopníků acid jazzové revoluce počátku 90. let se vypracoval na jednoho z nejvýraznějších hudebníků své generace. Ze squatu v Ealingu v západním Londýně se přestěhoval do zeleného buckinghamshireského panství. Skateboard nahradil garáží plnou Ferrari. Prvních patnáct let příběhu Jamiroquai je opravdu zaznamenání hodných. A co je důležitější, ať už jde o organický funk s dechy nebo o počítačovými zvuky napěchované disko, každý tón byl doprovázen Kayovým výnosným mixem šibalských rytmů a návykových melodií.

Když se podíváme zpět do Ealingu roku 1992, nesmíme přehlédnout vliv jedné konkrétní události. Když u Acid Jazz vyšla skladba „When You Gonna Learn“, zrodila se jedna kariéra a celé jedno hnutí. Retro jazz-funk mísící se se sladkým rytmem dechových nástrojů, smyčcovým kvartetem a vášnivým eko-politickým poselstvím, to všechno předstihlo svoji dobu o celé desetiletí a představilo jedinečný rytmus širšímu okruhu posluchačů, nastavilo tvář taneční hudbě, povýšilo Acid Jazz z pouhého názvu vydavatelské společnosti k hudebnímu žánru a představilo světu Jay Kaye, jeho velký klobouk, rychlé nohy a jedinečný způsob tvorby.

Na výsledky se nemuselo dlouho čekat. Na základě síly této jediné skladby v EMI okamžitě vypsali šek a v Sony Records položili na stůl čerstvě sepsanou smlouvu na 8 desek. Aby nezůstal pozadu, hudební tisk ho označil za „rádoby Stevie Wondera“ – což Kay okomentoval jako „lichotivé, scestné, ale především nudné“ – takto započal jeden z nejdéle trvajících vztahů lásky a nenávisti v moderní hudbě.

Ať už bylo jeho odpůrci řečeno cokoliv o jeho kloboucích, tanci, lehkonohém funku nebo o vzkazech typu zachraňme planetu – v roce 1993 bylo zpívání o ničení naší planety, zastavení nelegálních válek a zrušení dluhu třetího světa pro lidi spíše úsměvnou záležitostí, dnes je za něj udělován rytířský titul – fanoušci Jamiroquai se projevili mnohem hlasitěji, takže se protiválečný singl „To Die“ dostal ihned do Top 10 a album „Emergency On Planet Earth“ se stalo nejprodávanějším debutovým albem, které se ihned po vydání dostalo na první příčku hitparád.

Následující rok Kay a spol pokračovali v započaté cestě a svým druhým, velmi výrazným a odlišným albem nazvaným „Return Of The Space Cowboy“ opět zaplnili mezeru na trhu. Temné a niterné komentáře sociální situace ve městech vyjádřené skrze závoj drog a frustrace postavily Jamiroquai do čela britské urban hudby. Ještě dnes je písnička „Return Of The Space Cowboy“ nejhranější skladbou všech dob na rádiu Kiss FM.

Ale bylo to teprve třetí album, „Travelling Without Moving“ z roku 1997, na němž se nelogicky mísila taneční muzika s klidnými pasážemi, které dostalo Jamiroquai na vrchol a k masám posluchačů. Album bylo poskládáno z rozmanitých střípků, které do sebe úžasně zapadaly. Kayova oddanost šibalským rytmům, ve kterých splýval jeho vybroušený skladatelský talent s citlivým pojetím popu, stála za zrodem takových skvostů každého večírku jako jsou „High Times“ a „Alright“, intergalaktické boogie „Cosmic Girl“ a „Virtual Insanity“, neuvěřitelně chytlavé varování před genetickým inženýrstvím, které bylo doprovázeno halucinogenním videoklipem, který fascinoval diváky a stál za celosvětovým úspěchem Jamiroquai.

Když se situace uklidnila, získala tato deska, singly a videoklip k „Virtual Insanity“ – režírovaný Jonathanem Glazerem a založený na původním nápadu Kaye – 5 cen MTV, cenu Grammy a cenu Ivor Novello. Jamiroquai se tak dostali na titulní stránku USA Today a v Americe prodali více než milion desek.

Od té doby jsou Jamiroquai nedílnou součástí hitparád, novinových titulků a pořadů hudebních televizí. Jejich skvělá kolekce videoklipů vzbuzuje téměř takový zájem jako Kayův soukromý život. Ale jejich cesta nebyla vždy jen poklidnou plavbou a nepomohla ani ona záplava cen. Přestože byli hned po Oasis a Spice Girls největším britským vývozním artiklem 90. let, povědomí o Jamiroquai bylo v oficiálních kruzích poměrně slabé – Jay Kay je jedním největších smolařů mezi nominovanými na ceny Brit Awards, protože dosud neproměnil ani jednu z 15ti nominací. Ale loď Jamiroquai „stále pluje dál“, jak říká sám Kay, „protože byla vyrobena z pořádných dubových trámů, ne z laciného laminátu“.

Tak jako patří k popu neustálá proměnlivost, přestála Kayova oddanost rytmům všechna myslitelná hudební klišé, od odchodu spoluhráčů po náročnost rock and rollového životního stylu a všechny excesy, které jsou s ním spjaté. Kay vlastně přes všechny tyto nepřízně osudu výborně prospívá.

Svého času velmi vyhrocený odchod baskytaristy Stuarta Zendera vyústil v  dodnes jedno z nejsilnějších alb Jamiroquai, „Synkronized“ z roku 1998. To obsahovalo singl „Canned Heat“ a „Deeper Underground“, který se umístil na první příčce britské hitparády. V době, kdy byl Kayův osobní život neustále propírán na prvních stránkách novin a časopisů, napsal písničku „Little L“, která se stala klubovou klasikou, a v roce 2001 vydali Jamiroquai skvělou taneční „A Funk Odyssey“, která se stala druhou nejprodávanější deskou v jejich kariéře.

V době, kdy už měl temné dny plné neřestí dávno za sebou, se Kay rozhodl pustit do ošidné záležitosti, jakou je comeback, a v roce 2005 vydal album „Dynamite“, jakýsi transparent hlásající, že je opět v pořádku. Toto album mu vyneslo nejlepší kritiky v kariéře Jamiroquai a rovněž druhou nominaci na cenu Grammy, tentokrát za dravou skladbu „Feels Just Like It Should“.

A to nás přivádí do současnosti, do doby tady a teď a k otázce, jak navázat na tak ohromující seznam hitů. Ale nové skladby „Runaway“ a „Radio“ rozhodně potvrzují Kayův výrok, že má „ještě hodně skvělých skladeb v rukávu“.

„Je to rozhodně obrovský tlak, když chce člověk napsat dva nové hity na desku největších hitů, ale myslím si, že jsme to zvládli,“ říká Kay o skladbě „Runaway“ s blýskavými disko smyčci a o „Radio“ s lascivně rockovou melodií. „Jsme s nimi velice spokojení. Šli jsme do toho po hlavě. Chtěl jsem vytvořit něco velice bezprostředního a to se nám v obou skladbách podařilo. Miluju je.“

„‚Radio‘ je skvělá legrační a přidrzlá skladbička o tom, jak potkáte krásnou mladou dámu a zjistíte, že má holky ještě radši než kluky. Dál už bych se o tom nebavil.“ Oproti tomu je „Runaway“, jako všechny Kayovy nejlepší disko skladby, o poněkud vážnějším tématu. „Mám sentimentalitu hodně rád. Myslím si, že je to něco, s čím se může ztotožnit každý. ‚Chci prostě utéct‘. Někdy se člověk cítí tak, že prostě potřebuje pryč. Když je tlak na vás moc velký, prostě to chcete všechno hodit za hlavu.“

Ale jak fanoušci tak odpůrci mohou být v klidu. „High Times: Singles 1992 – 2006“ je s největší pravděpodobností jen první z výběrů největších hitů. Rozhodně to nevypadá, že by se Jay Kay chystal do důchodu.

„Líbí se mi ten pocit, že se to tím jakoby uzavřelo,“ říká Kay. „Tuhle kapitolu své kariéry jsem uzavřel a jsem připravený na další. Už máme vybrané nějaké skladby, které jsou hodně odlišné. Velmi vzrušující. Takže celkem dávalo smysl, abychom teď vydali výběr největších hitů. Přišlo nám, že je na to ten pravý čas, protože jsem připraveni na novou fázi.“

To, že Kay již nyní plánuje novou fázi ságy Jamiroquai, je samozřejmě dobrá zpráva. Protože on není jen posledním z vymírajícího druhu: opravdovou rockovou hvězdou – od až nemístné posedlosti italskými sportovnímu vozy po navržení vlastní značkové řady pro Hugo Bosse – ale je rovněž opravdovou osobností. V době, kdy je vše pouhým přikrášleným klamem, Jay Kay je tím jediným, na koho se lze díky jeho osobitému, upřímnému a nepřizpůsobivému názoru spolehnout. Jen za to by si zasloužil potlesk. Ale především by bez něj byla hudba, stejně jako celý život, sakra nudnější než teď – a důkazem jsou všechny ty úžasné singly na albu „High Times: Singles 1992 – 2006“.